prastarý rituál

Prastarý rituál Slunce

Prastarý rituál Slunce

Je to rituál stejně starý jako lidstvo samo. Rituál, který vznikl již v době, kdy ohnivá koule nad obzorem východu byla životodárným okem jediného boha. Svět byl tehdy velmi jednoduchý, prostý a přirozený. Lidé uctívali Slunce při východu i západu. Vztahovali k němu ruce, jako to dítě dělá ke své matce. V té době vznikaly i první myšlenky nadčasového uvažování a abstraktního vyjádření. A tehdy vznikla i první a nejstarší mandala světa – pentagram. Nikoliv pentagram s jedním cípem vzhůru a dvěma dolů – to je strnulý stav člověka, který stojí rozkročmo, ruce roztažené, čekajíc na svůj osud. V té pradávné době, v rudavém zapadajícím kotouči Slunce, viděli lidé svou postavu jako pentagram s dvěma cípy vzhůru a jedním dolů. Dvě nohy pevně u sebe, tak jak jsou líčeni andělé, a ruce v jednom okamžiku roztažené, rozpjaté, dokazující obětí té životodárné energie a v druhém okamžiku vztyčené k nebesům, jako univerzální znak zbožné úcty. Tehdy jsme byli „jen“ Děti Slunce. A Slunce nám dalo možnost vyrůst až do dneška, kdy jsme na vše hodnotné téměř zapomněli a kdy nám je vše zatěžko.

Nuže, co začít onu vytouženou „velkou změnu“ nového světa úctou k přirozeným věcem pradávných časů a alespoň jednou za čas Slunce přivítat v drobném rituálním gestu, které může někomu dnes připadat směšné, hloupé, ale přesto je v naší historii pevně zafixované skrze tisíce a tisíce let. A to má jistě velkou váhu v srdci každého!