Ježíš

Tichý smích ďáblův

Tichý smích ďáblův

Je mnoho důvodů, proč by se nám ďábel měl smát. Třeba za snahu budovat mír zbraněmi, válkami a násilím. Jistě mu připadá velmi směšné i naše pojetí dobra a svatosti, dogmat, která od pradávna smáčí ruce v lidské krvi.

Ježíš prý vyhnal ďábla z tohoto světa – nebo to bylo naopak? Nevyhnal spíše ďábel Ježíše? Co ale na tom, jak to bylo zaznamenáno?! Lidé překrucují pravdu od pradávna věků! Stačí se rozhlédnout kolem sebe a zdravým rozumem dedukovat, že to byl Ježíš, kdo se musel zdekovat.

A co z toho, že se směje ďábel člověku? Ďábel hledá chyby slabých a hloupých, aby se poškleboval celé rase Adama. Ďábel bude vždy pátrat po cestě, která ho povede k cíli – a jeho cesta je složitá a klikatá; cesta skrze ovládání prosťáčků a hlupáků. Ďábel kličkuje jak zajíc mezi kameny, které nedokáže zdolat. Jen si to živě představte – no není směšné?