pohanství

Totem

Totem

K jakému totemu jste před 500 tisíci lety patřili a koho uctívali? Jaký totem jste naopak pronásledovali a zabíjeli? Není na čase to zjistit? Někdy je to prosté – vaše zvíře i zvíře vašeho nepřítele není daleko od vás. Chcete-li přežít, pozorujte je obě pečlivě.

Měsíční kámen

Měsíční kámen

Tento menhir vztyčila keltská kultura před dvěma tisíci roky. Jeho zvláštností je měsíční tvář na vrcholu. Bylo zvykem v době úplňku k menhiru přicházet a žádat ho o odpovědi. Lidé pokládali kolem malé dary – plody ovoce, chléb, svíce, slaměné hračky. Takový vztah ke kameni na nás může dnes působit zvláštně. Uctívání a důvěra v jeho rady? Kdekdo se nám bude smát. A nejvíce lidé, kteří denně sedí před televizí a hltají informace ze zcela anonymních zdrojů. Nikdy si nepoloží otázku, proč jsou jim tyto informace předkládány, kdo v pozadí má zájem tyto informace sdělovat a co tím sleduje. Neptají se, ale pohrdají druhými, kteří umí otázku položit. Jejich život je falešný. Je o informacích druhých, kterým stejně vlastně nerozumí. Nevím jak vy, ale já raději zasednu v podvečer úplňku k Měsíčnímu kameni a poslechnu si jeho příběhy!

Ďáblova rokle

Ďáblova rokle

Když křesťanství zabíjelo staré tradice, nedokázalo si poradit s různými velmi mystickými místy, která se po celém světě nacházela. Ve středu Evropy je koncentrace těchto míst opravdu ohromná. Křesťané staré tradice zabíjeli tak, že bourali obětiště, menhiry, káceli poutní stromy a druidské háje. Protože se ale na těchto místech lidé přirozeně scházeli dále, vybudovali tam své nemocné modly krvavého kříže. Kostely a kaple postavili beze studu na kostech a zkrvavené zemi. Existují i další tajemná místa, kde musely být vybudovány obrovské hrady, které uzavíraly „průchody do druhého světa“. Jenže takových míst bylo v některých krajích tolik, že nešlo všechna uschovat pod tunami kamene. Proto musela křesťanská církev vybudovat celý systém odstrašujících legend, překrucujících staré tradice. V lesích najednou bylo na stovky ďáblových roklí, čertovo skal a pekelných soutěsek. A každý, kdo byl v těchto místech přistižen, byl podroben žaláři, mučení a inkvizičním procesům. Dnes je v srdci Evropy, v naší vlasti, církev Krista téměř mrtvá. Lidé již nechtějí více falešného proroka, který přinesl světu jen bolest a války. A nyní můžeme znovu navštívit místa, která byla spojena se starodávnou tradicí. Musíme pochopit, kdy je navštěvovat a naučit se poslouchat tichému proudu myšlenek, které tam nalezneme. Je to pro nás všechny nový začátek, odhalení pradávných tajemství a budování světa příštího pro naše děti.

Beltain

Beltain

Beltain je jeden z nejvýznamnějších keltských svátků, který se slaví v noci z 30. dubna na 1. května. Příchodem Beltainu je již příroda probuzená, plná energie a v rozkvětu, den je delší a síla slunečních paprsků je čím dál větší. O Beltainové noci se zapalovaly dva ohně, mezi nimiž se o půlnoci vztyčila májka, která byla považována za spojení mezi Nebem a Zemí. Mezi ohni se prováděl dobytek.

Májka byla ozdobená barevnými pentlemi, které symbolizovaly plodnost, růst a život. V tuto noc odchází temná polovina roku spojovaná se zimou a přichází ta světlá a plodná. Při magické beltainové noci jsou dobré podmínky pro očistné rituály. V ohni je potřeba zničit vše staré, aby se mohlo zrodit nové, tedy i spálit slaměné panáky ze Samhainu.

Tuto noc by si lidé měli užít, oslavovat, zpívat, tancovat a milovat se. Nastolit svoji vnitřní rovnováhu, rozloučit se s melancholickou zimou a začít se radovat ze slunečních paprsků, které dávají sílu a život!

O Beltainu, v období, kdy přichází čas lásky a plné plodnosti, se uctívala bohyně Rhiannon. Říká se, že při oslavě bohyně Ostary (období Velikonoc) se lidé milovali nanečisto, aby byli připraveni na Beltain. Během beltainové noci neplatily mezi lidmi žádné závazky, muži a ženy se mohli chovat jako svobodní, což se nelíbilo církvi. Církev pak nabádala lid a označovala ženy, jež se těchto oslav účastnily, za čarodějnice, které pak upalovala.