okultismus

Úplněk 6. prosince 2014

Úplněk 6. prosince 2014

6. prosince 2014 bude úplněk procházet znamením Blíženců. V tomto období byste se měli naučit přijímat věci tak, v jakém stavu zrovna jsou. Měli byste se vyvarovat upadnutí do deprese a beznaděje. Zkuste si všímat signálů, které přichází z okolního prostředí a od lidí kolem vás. Buďte intuitivní. Je důležité udržet si čistou a klidnou mysl a snažit se komunikovat častěji. Buďte milí k ostatním lidem a uvidíte, že se budete cítit lépe a šťastněji.

Svůdné oči ďábla

Svůdné oči ďábla

Pro koho jsou svůdné oči ďábla? Církev Krista varuje, že ďábel má svůdné oči, lživý hlas a vychytralou mysl. Varuje, že svodům ďábla nelze odolat, pokud jim člověk dá jednou šanci. Jenže – co ten strašný ďábel v nás může natolik oslovit, že propadáme jeho svodům? Vždyť je to oplzlá, ošklivá a ulhaná bestie. Ledaže – ale ne, to je příliš troufalé! Na okamžik mne napadlo, zdali ďábel není jen podobiznou svých tvůrců…

Střežte svá tajemství!

Střežte svá tajemství!

Věda vypisuje astronomické částky pro toho, kdo ji přesvědčí o existenci nadpřirozena. Jaký je ale vlastně pravý význam těchto záměrně provokativních nabídek?

Již v prvních letech 20. století se začínají konstruovat přístroje, které mají pomoci odhalit svět za hranicí hmotné existence. Vyrábí se promyšlená zvuková záznamová technika, používají se jedinečné fotografické postupy. Zřejmě nejvíce s těmito vynálezy experimentoval mystický Horev klub, který kombinoval několik faktorů dohromady. Byla to například specifická emulze na potření fotografické desky, zvláštní filtry objektivů, samozřejmostí bylo i načasování na přesný astrologický čas a běžná byla i velmi vysilující příprava lidí, kteří se evokací a pomocných prací zúčastnili. Výsledky byly opravdu unikátní – fotografie lidské aury, sférických bytostí, spirituálních existencí či dokonce jakási „okna“ skrze propast času a hmoty. Takovéto pokusy se prováděly a dodnes provádějí v mnohých okultních ložích zcela mimo zrak veřejnosti, dokonce i mimo přístup běžných členů. Z této experimentální činnosti nikdy neuvidíte knihy, poučky, publikace. Mohli bychom si říci, že svět je již připraven přijmout takové věci – ale opak je pravdou. Střežit v dnešní době tajemství je mnohem důležitější, než bylo dříve. A důvody? Stačí se jen podívat, co se děje s veškerou alternativní léčbou a léky. Pokud je nemohou urvat pro sebe nadnárodní farmaceutické koncerny, budou přes politické loby postaveny mimo zákon. To je práce oficielní vědy. Co nemůže být zpeněženo jí samotnou, kontrolováno či minimálně vysoce zdaněno, to nebude ve světě existovat!

Pokud tedy naleznete jakékoliv tajemství – střežte si ho jako oko v hlavě. Neurvale a sobecky si jej nechte pro sebe. Bez jediné výčitky, bez studu! Jen díky tomu přežije a bude vás doprovázet až do konce života.

Tichý smích ďáblův

Tichý smích ďáblův

Je mnoho důvodů, proč by se nám ďábel měl smát. Třeba za snahu budovat mír zbraněmi, válkami a násilím. Jistě mu připadá velmi směšné i naše pojetí dobra a svatosti, dogmat, která od pradávna smáčí ruce v lidské krvi.

Ježíš prý vyhnal ďábla z tohoto světa – nebo to bylo naopak? Nevyhnal spíše ďábel Ježíše? Co ale na tom, jak to bylo zaznamenáno?! Lidé překrucují pravdu od pradávna věků! Stačí se rozhlédnout kolem sebe a zdravým rozumem dedukovat, že to byl Ježíš, kdo se musel zdekovat.

A co z toho, že se směje ďábel člověku? Ďábel hledá chyby slabých a hloupých, aby se poškleboval celé rase Adama. Ďábel bude vždy pátrat po cestě, která ho povede k cíli – a jeho cesta je složitá a klikatá; cesta skrze ovládání prosťáčků a hlupáků. Ďábel kličkuje jak zajíc mezi kameny, které nedokáže zdolat. Jen si to živě představte – no není směšné?

Podivná znamení

Podivná znamení

Svět je očarován templářskými příběhy a jejich symbolikou s ukrytými cestami k neuvěřitelným pokladům, či k poznání, které by mohlo změnit základy světa.

Po násilném zrušení templářských řádů se začínají objevovat řády zednářské, které tvrdí, že navazují na vědomosti templářů – a okamžitě vše kolem sebe zdobí tajemnou symbolikou. Jenže – kdo viděl nějaký zednářský rituál, jejich chrámy a oltáře, je okamžitě v obraze, že to je vše diametrálně odlišné od templářské symboliky a významové mentality jejího užití. Dokonce bych se nebál nazvat zednářské lože přeplácanou směsicí všeho, co bylo při ruce. Samozřejmě zde vyvstává i zásadní varování, že zednářství se rozvíjí až pět století po zrušení templářských řádů, v době, kdy svět hladově hltá vše mystické a tajemné. Proto si dovolím tuto myšlenku zednářských následovníků templu zcela opustit a s ní opustím i stará templářská tajemství.

Pozdější rozvoj křesťanských církevních budov nám však přinesl tajemství zcela jiná a o nic menší. Je to symbolika zanechaná na očích nás všech, úplně odlišná od templářské i zednářské. Jsou to vzkazy pro bystré lidi s dostatečným přehledem a vlastním úsudkem, který je velmi blízko poznávání skryté pravdy. Nejzáhadnější na tom všem je, že křesťanská církev v klidu tato znamení přehlíží. Dokonce, jako by se jimi záměrně chlubila, i když jsou v naprosto protichůdném duchu jejího vlastního svatého učení – a kdybyste snad s takovým znamením, které zdobí její katedrálu, vešli dovnitř, okamžitě byste byli vykázáni.

Je to tajemství mnohem větší, než jestli Ježíš měl rodinu či nikoliv. Protože Ježíš nebyl ničím jiným, než pradávným marketingovým trikem, ale tato tajemná znamení na nás dodnes čekají a něco nám skutečně vypráví. Něco, co doposud opravdu existuje a čeká na odhalení…

Prastarý rituál Slunce

Prastarý rituál Slunce

Je to rituál stejně starý jako lidstvo samo. Rituál, který vznikl již v době, kdy ohnivá koule nad obzorem východu byla životodárným okem jediného boha. Svět byl tehdy velmi jednoduchý, prostý a přirozený. Lidé uctívali Slunce při východu i západu. Vztahovali k němu ruce, jako to dítě dělá ke své matce. V té době vznikaly i první myšlenky nadčasového uvažování a abstraktního vyjádření. A tehdy vznikla i první a nejstarší mandala světa – pentagram. Nikoliv pentagram s jedním cípem vzhůru a dvěma dolů – to je strnulý stav člověka, který stojí rozkročmo, ruce roztažené, čekajíc na svůj osud. V té pradávné době, v rudavém zapadajícím kotouči Slunce, viděli lidé svou postavu jako pentagram s dvěma cípy vzhůru a jedním dolů. Dvě nohy pevně u sebe, tak jak jsou líčeni andělé, a ruce v jednom okamžiku roztažené, rozpjaté, dokazující obětí té životodárné energie a v druhém okamžiku vztyčené k nebesům, jako univerzální znak zbožné úcty. Tehdy jsme byli „jen“ Děti Slunce. A Slunce nám dalo možnost vyrůst až do dneška, kdy jsme na vše hodnotné téměř zapomněli a kdy nám je vše zatěžko.

Nuže, co začít onu vytouženou „velkou změnu“ nového světa úctou k přirozeným věcem pradávných časů a alespoň jednou za čas Slunce přivítat v drobném rituálním gestu, které může někomu dnes připadat směšné, hloupé, ale přesto je v naší historii pevně zafixované skrze tisíce a tisíce let. A to má jistě velkou váhu v srdci každého!

Tajemné symboly na hradech

Tajemné symboly na hradech

Na mnoha hradech tehdejší středověké Evropy jsou umístěny podivné kameny s tajemnými symboly. Akademická věda pro zaslepené a hloupé lidské stádo vytvořila vysvětlení, že jsou to kameny očíslované, aby stavitelé věděli, kam budou patřit. Prý se to tak dělá i dnes při rekonstrukcích. Ano – věda je vědou proto, aby bylo kam uklízet hloupé neinteligentní lidi, kteří si odseděli půl života ve škole. Věda v tomto případě už neodpovídá na to, proč by stavitel čísloval deset kamenů z celého hradu, nesouvisející s jednou oblastí a stylem ještě tak podivným, že je hoden tajné mystické abecedy. Navíc se tento tajemný fakt nalézá jen někde a jinde nikoliv. Mnohem zajímavější je však zjištění, že tyto hrady v historii navštěvovali mystičtí učenci, jako třeba Edward Kelley nebo John Dee. A to už je mnohem působivější vodítko k rozluštění záhady. Co však tito učenci mohli na hradě označovat? Místa nějakých úkazů? Zemských čaker? Nebo to byly magické talismany určené pro ochranu? Nebo snad můžeme jít dále a tvrdit, že zde symboly a jakási vodítka zanechali potomci rozprášených templářů? Toto se zřejmě nedozvíme. Ne, dokud nás tatáž úžasná a neomylná věda bude odmítat vpouštět do středověkých archivů a k materiálům, ze kterých sama vytváří ony úsměvné nesmysly. Jenže… co by pak zbylo na ni?

Totem

Totem

K jakému totemu jste před 500 tisíci lety patřili a koho uctívali? Jaký totem jste naopak pronásledovali a zabíjeli? Není na čase to zjistit? Někdy je to prosté – vaše zvíře i zvíře vašeho nepřítele není daleko od vás. Chcete-li přežít, pozorujte je obě pečlivě.

Ďáblova rokle

Ďáblova rokle

Když křesťanství zabíjelo staré tradice, nedokázalo si poradit s různými velmi mystickými místy, která se po celém světě nacházela. Ve středu Evropy je koncentrace těchto míst opravdu ohromná. Křesťané staré tradice zabíjeli tak, že bourali obětiště, menhiry, káceli poutní stromy a druidské háje. Protože se ale na těchto místech lidé přirozeně scházeli dále, vybudovali tam své nemocné modly krvavého kříže. Kostely a kaple postavili beze studu na kostech a zkrvavené zemi. Existují i další tajemná místa, kde musely být vybudovány obrovské hrady, které uzavíraly „průchody do druhého světa“. Jenže takových míst bylo v některých krajích tolik, že nešlo všechna uschovat pod tunami kamene. Proto musela křesťanská církev vybudovat celý systém odstrašujících legend, překrucujících staré tradice. V lesích najednou bylo na stovky ďáblových roklí, čertovo skal a pekelných soutěsek. A každý, kdo byl v těchto místech přistižen, byl podroben žaláři, mučení a inkvizičním procesům. Dnes je v srdci Evropy, v naší vlasti, církev Krista téměř mrtvá. Lidé již nechtějí více falešného proroka, který přinesl světu jen bolest a války. A nyní můžeme znovu navštívit místa, která byla spojena se starodávnou tradicí. Musíme pochopit, kdy je navštěvovat a naučit se poslouchat tichému proudu myšlenek, které tam nalezneme. Je to pro nás všechny nový začátek, odhalení pradávných tajemství a budování světa příštího pro naše děti.