mystérie

Inspirace

inspirace

Víte, proč jste dnes plni nápadů a zítra máte prázdnou hlavu? Hrubě vědecky, a bez jakékoli inspirace, bychom řekli, že je to prostě a jednoduše dáno fyziologickými procesy. S pocitem mírné inspirace si ji však dovolíme odhalit jako inteligentní éterický charakter, který je nadán zvláště schopností unikat. Může se nám na chvíli propůjčit ke službě, ale jinak má ráda svobodu a věčnost. Proto při magických rituálech k jejímu udržení buďte na pozoru – s hravostí sobě vlastní vás totiž snadno zavede do sfér všech svých bývalých milenců – než se nadějete, budete opuštěni a zbude jen vzpomínka na tvůrčí období.

Radši Chronos nežli Kairos?

Radši Chronos nežli Kairos?

Není to jen o židovské Tóře, která vypočítává dožitý věk mužů až na 900 let. Historici podle různých archeologických nálezů opravdu potvrdili, že praotec Hebrejců prošel časovým obdobím, které může obsáhnout až tisíc roků. Důkazy získali podle tehdy existujících měst, oblastí a bitev, ve kterých se Abrahám nalézal. Tyto události zůstaly zachovány v záznamech každé dané oblasti.

Jak jsem již zmínil, není to jen o Hebrejském národu. Základní princip lamaismu, ale i dalších pradávných tradic, hovoří o bozích, byť v podstatě v lidské formě – neboť žili neskutečně dlouho a uchovávali si hluboké moudro napříč generacím.

To, že trpíme nemocemi, stárneme a nakonec umíráme, je výsledkem hříchu a nedokonalosti – toto nám říká tradice Židů, kabala. My ale nevíme, co přesně je tím myšleno. Slovo „hřích“ známe jen z křesťanského pojetí, které je falešné a vymyšlené. Mohlo jít o řadu prvků, kterými pomyslný Adam – první člověk – zhřešil. Dnes žije na světě mnoho lidí, kteří jsou živeni pránou. Nepřijímají jídlo jako druzí. Nejí, téměř nespí. Netrpí nemocemi. Co bylo prvním hříchem Adama? Tóra píše, že okusil jablko ze stromu poznání. Co když to nebylo žádné symbolické jablko, ale opravdu odkaz na to, že lidé začali využívat jídla jinak, než měli. Začali se sytit fyzickými potravinami, které pro ně nebyly vůbec přirozené. Vždyť přece – bůh Židy v Sinajské poušti živil manou. I hinduističtí mniši téměř nepřijímají potraviny. Je to ale jen jeden z fragmentů celého kouzla onoho „hříchu“.

Dalším naším velkým hříchem bylo, že jsme započali odměřovat vlastní čas. Dnes na toto používáme označení Chronos. Měříme každý záblesk našeho času. Je dokázáno, že jsme se dokonce naučili i podvědomě odpočítávat tlukot našeho srdce.

Dříve to ale bylo jinak – lidé žili v zahradě Ráje. To je pochopitelně jen synonymum. Co ale je jasné, že tehdy lidé žili v čase zvaném Kairos. Tedy v čase, kdy na vše potřebné přišel pravý, tedy vhodný čas. V podstatě bychom mohli říci – žili podle boha! Smrt musela tedy přijít až potom, co se bůh rozhodl. Lidé na smrt nečekali jako dnes, neodpočítávali si ony „dny života“.

Že je to absurdní?

Věda dávno prokázala, že člověk může žít v podstatě neomezeně dlouho. Dokonce a přesně řečeno – pro vědu je velký problém vysvětlit, proč vůbec stárneme! To potvrzuje například i práce profesora medicíny Toma Kirkwooda. Buňky totiž mají nekonečnou schopnost regenerace. Že se to dnes neděje, jak by mělo, je o zcela jiných a neznámých příčinách.

Někdo se prostě rozhodl, že člověk bude umírat a naše tělo tomu intuitivně vyšlo vstříc. Vždyť i placebo, homeopatika a další podobné psychické opory, pouze pracují s naším tělem tak, že jej nastaví do „uzdravovací fáze“. Dovolil bych si z toho vydedukovat smělou myšlenku – nebyl to nakonec sám člověk, který se rozhodl, že bude tak příšerně smrtelný? A důkazů bych měl více jak dost – když se podíváte na příběhy dnes dlouhověkých lidí, do jednoho se shodují, že neměli vlastně ani čas se zamýšlet nad plynutím let. Byli neustále v „jednom kole“. Ano, stále tomu něco chybí – nejsou to ta vysněná staletí. Ale to může být už Vaše cesta odhalení tajemství času zvaného Kairos. Času, který netiká jako stopky, ale přichází pozvolna z určitého důvodu a příčiny.

Znamení kolem nás

Znamení kolem nás

Všímáte si ve svém životě, který utíká všude kolem, různých znamení a zvláštních úkazů? Někdo počítá čísla jak o závod a snaží se z nich vytušit věci budoucí. Většině takových lidí se ale nedaří naplnit ani náhodnou pravděpodobnost, že věci správně uhodnou. Vidí cenovky ve výloze, sečtou čísla, převedou je přes kabalistické tabulky do významů a mají jasno – očekávají důsledky neodvratné události. Je zvláštní, že si nikdo z těchto lidí nepřečte základní kabalistický spis – Tóru , kde bůh jasně říká: „Nepočítejte čísla, nekoukejte na hvězdy, budoucnost není daná.“

Jsou ovšem i lidé, kteří potkávají znamení doslova úžasná. Za den se podívají 5x na hodinky a mají tam 5x mystická čísla jako 11:11, 06:06 atd. A většinou si jen překvapeně hvízdnou a nikde nic nesčítají ani nehledají v moudrých knihách, co že to znamená.

A pak jsou lidé, kteří prožívají takové úkazy a znamení, že jsou doslova neuvěřitelné. Mají „deja vu“ téměř každý den. Natolik pravidelně, že s ním dokážou již pracovat. Nejsou jen udivenými svědky tohoto jevu. Díky tomu, že mají v mysli konec událostí, vědomě a zavčasu předchází jejich konci. Stačí jen málo – neudělat krok k silnici, sklonit hlavu před konfliktem, otočit se a jít cestou jinou. A opět to jsou lidé, kteří ani nevědí, co je to numerika nebo kabala.

Dovolím si říci, že schopnost porozumět musí být dána člověku zcela jinak, než naší snahou si ji neurvale vynucovat triky. Jediné, co můžeme udělat, je přizpůsobit svou osobnost, své já, do té míry, že se naučíme naslouchat, a to moudro k nám přijde samo, jako pochopení dávno zřejmých věcí; jako dar z nebeské klenby. To opravdové moudro – ne vymyšlené lidskou hlavou. A pak toto moudro určitě nebudeme zanášet do knihy pro druhé, protože okamžitě pochopíme, že všem čtenářům bude chybět onen základ k chápání těchto věcí a nebude jim to prostě fungovat. Nemůže. A ti, co toho potřebného základu dosáhnou, nebudou pro změnu potřebovat naše knihy. Veškerá magie vlastně jde cestou zcela jinou, než je dnes provozována…

Podivná znamení

Podivná znamení

Svět je očarován templářskými příběhy a jejich symbolikou s ukrytými cestami k neuvěřitelným pokladům, či k poznání, které by mohlo změnit základy světa.

Po násilném zrušení templářských řádů se začínají objevovat řády zednářské, které tvrdí, že navazují na vědomosti templářů – a okamžitě vše kolem sebe zdobí tajemnou symbolikou. Jenže – kdo viděl nějaký zednářský rituál, jejich chrámy a oltáře, je okamžitě v obraze, že to je vše diametrálně odlišné od templářské symboliky a významové mentality jejího užití. Dokonce bych se nebál nazvat zednářské lože přeplácanou směsicí všeho, co bylo při ruce. Samozřejmě zde vyvstává i zásadní varování, že zednářství se rozvíjí až pět století po zrušení templářských řádů, v době, kdy svět hladově hltá vše mystické a tajemné. Proto si dovolím tuto myšlenku zednářských následovníků templu zcela opustit a s ní opustím i stará templářská tajemství.

Pozdější rozvoj křesťanských církevních budov nám však přinesl tajemství zcela jiná a o nic menší. Je to symbolika zanechaná na očích nás všech, úplně odlišná od templářské i zednářské. Jsou to vzkazy pro bystré lidi s dostatečným přehledem a vlastním úsudkem, který je velmi blízko poznávání skryté pravdy. Nejzáhadnější na tom všem je, že křesťanská církev v klidu tato znamení přehlíží. Dokonce, jako by se jimi záměrně chlubila, i když jsou v naprosto protichůdném duchu jejího vlastního svatého učení – a kdybyste snad s takovým znamením, které zdobí její katedrálu, vešli dovnitř, okamžitě byste byli vykázáni.

Je to tajemství mnohem větší, než jestli Ježíš měl rodinu či nikoliv. Protože Ježíš nebyl ničím jiným, než pradávným marketingovým trikem, ale tato tajemná znamení na nás dodnes čekají a něco nám skutečně vypráví. Něco, co doposud opravdu existuje a čeká na odhalení…

Rituál novoluní, 27.6.2014

Rituál novoluní, 27.6.2014

Dnes 27.6.2014 probíhá novoluní ve znamení Raka.

Letní období je pro rituál novoluní jako stvořené. Půlnoci nejsou již tak chladné, a proto můžete rituál konat venku přímo pod novoluním Měsíce. Najděte si klidné místo v přírodě, kopec či mýtinu, kde se budete moci přímo odevzdat Měsíci a budete s ním v tom nejužším kontaktu. Ukloňte se, poklekněte a vzdejte hold Měsíci i živlům zemi a vzduchu, kteří budou vašim rituálům vždy přítomni bez vašeho přičinění. Poté si lehněte na záda, roztáhněte ruce a uvolněte se. Můžete se na Měsíc dívat a nebo mít oči zavřené.

Oprosťte se od přítomnosti, od každodenních starostí, které vás zužují. Všímejte si, jak na vás Měsíc působí a sledujte myšlenky, které vás samovolně napadají.

Po nějaké době, až vstřebáte sílu Měsíce, můžete zkusit v duchu vašich myšlenek vyslovit nějaké přání.

Dbejte na to, abyste při celém rituálu neprochladli.

Sny (část II)

sny část II

Zajímavé je, že nejsilnější je sdělení snu hned po probuzení – co když během snění opravdu putujeme v jiném čase, prostoru či světě? Naše fyzické tělo je utlumeno, smysly jsou vypnuté a tak je možné, že naše duše cestuje někde jinde. A protože nedovedeme jiné světy popsat či si je vysvětlit, vidíme je převedené do vizí, předmětů a míst, které známe a dokážeme si je představit. Díky tomu mohou vznikat sny bláznivé, které nedávají smysl – ale možná je to zkrátka tím, že po převedení na naše vjemy, které dokážeme vnímat v tomto světě, je sdělení jiné, pozměněné. Dnes se dá koupit mnoho snářů, které se snaží naše sny interpretovat, ale myslím si, že každý dokáže své sny alespoň rámcově zařadit, či identifikovat sdělení dle svých pocitů a nakonec se nad snem zamyslet, zda měl nějaký význam – někdy se nám to daří lépe, někdy hůře. Než opravdu zjistíme, co jsou sny, jaké je jejich poselství a proč se nám zdají, může ještě uběhnout mnoho času, ale už nyní si každý z nás může z oněch sdělení něco odnést do bdělého života.

Sny (část I)

Sny (část I)

Každému z nás se zdají sny. Někdy jsou to sny, na které si ani hned po probuzení nemůžeme vzpomenout, někdy to jsou sny, které si pamatujeme celý den, a někdy se nám zdají sny, jejichž sílu, či pocit, který jsme během snu měli, neseme v sobě velmi dlouho. Vědci říkají, že to jsou zbytky našich skutků během času, kdy jsme vzhůru nebo že se tak naše mysl během spánku čistí. Každý z nás měl ale někdy sen, který byl tak živý a přitom neměl spojitost s ničím, s čím jsme se zatím v našem bdělém životě setkali. Někdy jsou to také sny, které nás na něco upozorňují a někdy jsou to i sny věštecké. Už staré knihy a bylináře se zmiňují o bylinách, které takovéto sny navozují, či spíše pomáhají k jejich snění, pokud je dotyčná osoba správně naladěna. Tak například bobkový list vložený pod polštář přivolává tyto sny.

Prastarý rituál Slunce

Prastarý rituál Slunce

Je to rituál stejně starý jako lidstvo samo. Rituál, který vznikl již v době, kdy ohnivá koule nad obzorem východu byla životodárným okem jediného boha. Svět byl tehdy velmi jednoduchý, prostý a přirozený. Lidé uctívali Slunce při východu i západu. Vztahovali k němu ruce, jako to dítě dělá ke své matce. V té době vznikaly i první myšlenky nadčasového uvažování a abstraktního vyjádření. A tehdy vznikla i první a nejstarší mandala světa – pentagram. Nikoliv pentagram s jedním cípem vzhůru a dvěma dolů – to je strnulý stav člověka, který stojí rozkročmo, ruce roztažené, čekajíc na svůj osud. V té pradávné době, v rudavém zapadajícím kotouči Slunce, viděli lidé svou postavu jako pentagram s dvěma cípy vzhůru a jedním dolů. Dvě nohy pevně u sebe, tak jak jsou líčeni andělé, a ruce v jednom okamžiku roztažené, rozpjaté, dokazující obětí té životodárné energie a v druhém okamžiku vztyčené k nebesům, jako univerzální znak zbožné úcty. Tehdy jsme byli „jen“ Děti Slunce. A Slunce nám dalo možnost vyrůst až do dneška, kdy jsme na vše hodnotné téměř zapomněli a kdy nám je vše zatěžko.

Nuže, co začít onu vytouženou „velkou změnu“ nového světa úctou k přirozeným věcem pradávných časů a alespoň jednou za čas Slunce přivítat v drobném rituálním gestu, které může někomu dnes připadat směšné, hloupé, ale přesto je v naší historii pevně zafixované skrze tisíce a tisíce let. A to má jistě velkou váhu v srdci každého!

Relikvie

Relikvie

Věříte v sílu relikvií? Ve věci s nadpřirozenou mocí? S obrovskou duchovní hodnotou nebo dokonce nadzemskou silou? Kvůli honbě za relikviemi byla vykonána ta nejhorší zvěrstva. Vraždy, mučení, genocidy. A proč? – Pokud by síla relikvií měla opravdu existovat, můžeme s klidným svědomím říci, že přinesla do světa jen zlo. A to je výsledek dosti diskutabilní. Nebo bychom snad mohli říci, že to jen člověk ve své chamtivosti je schopen oněch zvěrstev a samotné relikvie za nic nemohou? Jaký je ale pak jejich význam? Ochránily pradávné templáře nakradené relikvie před zničením jejich řádu? Přineslo kopí osudu Adolfu Hitlerovi onu vytouženou nesmrtelnost a neporazitelnost? Možná je chyba úplně jinde – třeba ta, že zásadně relikvie krademe z míst, kam přirozeně patřily a lidem, kterým byly darovány za nějakým účelem. A ony pak na nás, zlodějích moderní éry, vykonají svou kletbu.